Navigace

Obsah

Z historie obce

 

Obora - Obora byla jednou z obcí vzniklých až v době barona Husmanna, kdy začal být osidlován vnitřní hvozd.

Těmto osadám se také říkalo lesní domky a na rozdíl od obvyklých poddaných měli své domky na půdě panské (dominikálu), takže v těchto osadách v podstatě žili z pánovy milosti. Znamenalo to v podstatě, že nic výnamnějšího zde nemohli podnikat bez vědomí vrchnosti.

Jižně od rybníka Irllohe (později Olšový rybník u Branky), kterým protéká potok Reichenbach (dnes asi Sklářský potok) nechal Husmann oplotit oboru pro zvěř. Tím, že zde také zřídil myslivnu, položil základ osadě Thiergarten. Roku 1690 vyplácel již jistý Georg Eckhart „ze starý a u obory ležící a vykoupený domek, který dal před nějakými 40 lety postavit pobožný pan plukovník Husmann“. Jako u ostatních obdobných obcí se však soudí, že skutečné osidlování započalo až ve druhé půli 17. století za hrabat Losyů. Matriční zápisy z Thiergarten byly známy až od roku 1660. Ve vizitačním seznamu panství se obec vyskytuje teprve v roce 1722 (fakticky ji tím můžeme za obec pokládat teprve nyní, když to tak přišlo i panským úředníkům) s celkem 21 domy (to dle opatrných odhadů mohlo zahrnovat tak něco málo přes 100 lidí. O drahný čas později, roku 1788, už měla usedlostí více než dvojnásobek (48). Nadále rostla až r. 1930 čítala na 76 domů se 409 obyvateli (úředně k ní byla od 1849 počítána i osada Paulushütte/Pavlova Huť s 86 lidmi). Jak v Oboře, tak na Pavlovské Huti, tehdy bylo stejně mnoho, tedy po dvou Češích. Nejvyšší zaznamenaný počet obyvatel obce pochází z posledního, již „říšského“ sčítání v roce 1939, kdy Obora měla 448 obyvatel. Kromě jediného protestanta byli všichni zdejší katolíky. Církevní péče o lid se v případě Obory odehrávala do císaře Franze Josefa pouze z Tachova, poté vznikla pro lesní domky dvě farní místa (Halže a Milíře) nového farního obvodu Milíře (1854). Pokud někdy dříve v této obci lze mluvit o nějaké výuce, tak v souvislosti s duchovní správou v Milířích (kostel postaven 1814). Nedaleká Branka měla školní budovu teprve od 1890 (třebaže už od 1803 sem docházel jeden učitel z Lučiny), Milíře školu založily v roce 1827 a v roce 1878 už měly dokonce tři třídy. Samotná Obora nakonec školu měla (č.p. 70), ale kromě jejích učitelů, a toho, že se později stala dvojtřídní, žádné další údaje nejsou. Feudální panství s jeho lesními revíry a hájovnami (které se po roce 1848 prostě začaly počítat jako soukromý majetek šlechty), doplňovaly různé podniky v obcích. Víme, že v Oboře, Horní Výšině a Brance působilo několik pil, mlýnů a brusíren. K Oboře patřila Heyrovského pila (zřízena 1881) a pila Viktorinova, obě byly majetkem vrchnosti. Byli tu také zemědělci, ale větší možnosti dávalo zpracování dřeva. Zvláště v zimních měsících, kdy v sídlech takového typu, jako byly příhraniční „lesní domky“ kvetly různé ruční práce, jako třeba vyřezávaní předmětů ze dřeva.

Poslední dějiny německé Obory se začaly psát s koncem války, když přišli Američané, a když je pak Češi jako ostatní deportovali (začátek vysidlování 2.března). Přesto ve většině „lesních vesnic“ ještě na podzim 1946 zbývalo několik posledních Němců, kteří odešli až v dubnu 1948 (tohoto posledního exodu se účastnilo mj. 40 osob z Obory a Halže) a konkrétně v Oboře pak už zůstala jediná německá rodina. Přestože Němci odešli, i v sousední nové vlasti se pak živě zajímali o osud bývalé domoviny. Jejich místa a nový osud obcí pak začali psát čeští dosídlenci z východu Evropy, pravoslavní reemigranti především z Ukrajiny a Rumunska.

Š. Čadek, Muzeum Českého lesa Tachov

Foto a mapka vesnice: /posted by Dana Lesak-Mueller/
Obora/Thiergarten 1937-1945

Text k historickému vývoji/originál

 Název vsi Obora, ležící přibližně 7 kilometrů severozápadně od Tachova, je českým, úředním překladem původního německého pojmenování vsi Thiergarten. K dalším užívaným jménům vsi patřily Thirgarte a Thiergartt. Pravděpodobně na sklonku 1. poloviny 17. století vznikla v dané lokalitě obora s myslivnou. Jejím zakladatelem byl tehdejší vlastník panství Jan Filip Husman z Namedy a Riolsburgu. V roce 1660 se o Oboře poprvé píše jako o osadě, a to v matričních knihách pro Tachov. V roce 1664 zakoupil od Husmanových potomků (Husman zemřel v roce 1651) panství Tachov Jan Antonín Losy z Losimthalu. Součástí panství Tachov byla také osada se jménem Obora. Po smrti Adama Losyho z Losimthalu v roce 1781, kterým tento rod vymřel, získala panství Tachov, včetně vsi Obora, po dlouhém sporu ukončeném smlouvou v roce 1785, knížata Windischgrätzové. Ves Obora zůstala trvalým příslušenstvím tachovského panství, což platilo do konce patrimoniální správy v roce 1850, kdy se ves samosprávně osamostatnila. Územní kompetence obecního úřadu se vztahovaly na katastr obce Obora. Do roku 1862 patřila Obora pod Krajský úřad v Chebu a od roku 1850 přešla obec pod nově zřízené Okresní hejtmanství v Tachově. Zároveň se vznikem politických okresů vznikly v roce 1850 také okresy soudní. Obec Obora se stala součástí nově vzniklého soudního 6 okresu Tachov (v něm obec zůstala až do roku 1945). Při další reorganizaci správy v roce 1855 byla sloučena politická a soudní správa a vznikl Smíšený okresní úřad Tachov, jehož součástí byly také Obora. K definitivnímu rozdělení politické a soudní správy došlo v roce 1868, kdy bylo znovu obnoveno Okresní hejtmanství v Tachově. Po připojení okresu Tachov k německé „Třetí říši“ spravoval obec Landrát v Tachově. V archivním souboru AO Obora se dochovala řada důležitých písemností, s jejichž pomocí lze alespoň částečně rekonstruovat činnost obecní německé obecní samosprávy. Jako nejdůležitější článek z celého souboru je možné určit knihu se zápisy obecního zastupitelstva (inv. č. 2), ve které je soustředěno poměrně velké množství informací. Knihu jako takovou však neuvěřitelným způsobem zatěžuje další vepsaná agenda. Jedná se o zápisy ze zasedání komisí, místní školní rady, honebního spolku a potvrzení a ověření. U některých záznamů nebyla dodržena zásada chronologického psaní, což lze částečně přičítat tomu, že část těchto záznamů byla psaná v opačném směru knihy, tedy odzadu. Přestože stěžejním obsahem knihy zůstávají zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, chaotické střídání dalších zápisů (komise a místní školní rada) značně narušuje celistvost jednotlivých textů. S přibývajícím obsahem knihy navíc narůstá strohost až ledabylost prováděných zápisů. Za pomoci shora psaných knih se podařilo rekonstruovat částečný přehled obecních starostů. Pro úplnost je nutné dodat, že v roce 1916 vystřídal dosavadního starostu Georga Rudolfa tehdejší první obecní radní Josef Gail (jinak také Geil). Na tomto místě zůstával jako prozatímní zastupující starosta, a to do roku 1918, kdy se Georg Rudolf na svůj post vrátil. představený obce/starosta funkce od roku funkce do roku Michl Back 1895 ? Franz Böhm 1909 1912 Georg Rudolf 1912 1916 Josef Gail (Geil) 1916 1918 Georg Rudolf 1918 1923 Josef Friedl 1923 1933 Josef Kasseckert 1933 1939 Josef Pfeil 1939 1945 .

Zdroj:http://www.inventare.cz/pdf/soap-tc/soap-tc_ap0282_00423_ao-obora.pdf